Dramatické sezení řady států v Paříži, trvající déle než týden v prodloužení skončilo. Smlouva o omezení vypouštění CO2 a využití fosilních paliv je nakonec zdárně připravena, ale za jakou cenu? Vzepětí zejména francouzské diplomacie v posledních dnech konference COP k tomu aby nedopadla špatně nadneseně komentuje prof. Schellnhuber, ředitel výzkumného Klimainstitutu PIK v Postupimi (SRN) :
"The spirits of Paris have defeated the ghosts of Copenhagen! Reason and moral combined at the COP21 to deliver a historical climate agreement that finally transcends national egotisms. The target of limiting global warming to well below 2 degrees and aiming at 1,5 degrees is more ambitious than expected, yet fully in line with the scientific risk assessment.
If sincerely operationalized, the Paris agreement will induce the decarbonization of the world economy by the middle of this century. The current emissions reduction pledges (INDCs) of most countries, however, are insufficient and have to be adapted to the new level of ambition in the next few years. Still, this is a turning point in the human enterprise where the great transformation towards sustainability begins."
Ano, aby nedopadla konference v Paříži stejně jako v Kodani před šesti lety bylo zabráněno, ale nutně před očekávaným celosvětovým vzepětím sil k odstranění "fosilních" paliv musíme udržet chladnou hlavu.
Předběžně se smlouvou (limit do roku 2030) souhlasilo asi 140 států, ale jak to dopadne dál, v reálné politice je ve hvězdách. Ratifikaci omezení vypouštění CO2 a tedy zbrzdění průmyslové produkce prosadí v době recese v části světa asi jen málokdo... Nechme se ale příjemně překvapit, jak bude přijetí smlouvy postupovat dál.
Perlou celého procesu je ovšem hádání o údajné zvýšení teplot o 2 nebo "pouze" 1,5°C vlivem emisí, to je bohužel jen ozvěna vyčpělého "Poručíme větru dešti", ale o tom postupující celková změna klimatu není! Řada více či méně úctyhodných osob má připravená ke Konferenci COP stanoviska a přitvrzují v nich, realita spotřeby paliv Evropské unie jako celku a zejména náročnost energetiky v České republice je někde úplně jinde.
Podle posledních výzkumných grantů máme jen několik desítek vhodných částí toků řek k využití na vodní energii a to zejména v oblastech s režimem ochrany přírody. Máme také ještě několik míst pro větrné elektrárny, ale těch je ještě méně a boom solárních panelů situaci nezlepší. Pokud nechceme bezhlavě zahájit taktiku "spálené země" (budování jakýchkoliv energetických zdrojů za jakoukoliv cenu a rezignovat na ochranu krajiny a přírody, případně i na zemědělskou produkci), tak bude nutno hledat nové cesty úspor energie a zejména se urychleně adaptovat na úrovni měst i obcí na změnu klimatu. Tato cesta totiž může energetickou náročnost značně snížit. Nenapravitelní radikálové si pak mohou vychutnat svetr v jeskyni...
Michael Pondělíček, ředitel Civitas per Populi, o. p. s.